FAQ / Jak na to?

Bílinské vs. mostecké uhlí. Bílinské uhlí obsahuje všeobecně méně síry (0,7 %) a je považováno za „čistší“. Dříve obsahovalo i méně popele (9,7 % bílinské), ale dnes se tyto parametry otočily a dle produktového katalogu jednotlivých výrobců obsahuje mostecké uhlí dokonce popele méně (9 %).

Nutno dodat, že kvalita mosteckého uhlí kolísá více než kvalita uhlí bílinského. Jinými slovy mostecké uhlí může být každý rok úplně jiné – musíte s ním každý rok topit trochu jinak, kdežto uhlí bílinské je kvalitativně stálejší – už víte co od něho čekat. Obsah síry mosteckého uhlí je 1,2 %. Pro které se tedy rozhodnout? Mostecké uhlí má větší výhřevnost (20 MJ/kg vs. 17,6 MJ/kg bílinské) a je levnější než uhlí bílinské. Ovšem více zanáší kotel a spalinové cesty – pokud mu ovšem dopřejete dostatečný přísun vzduchu, tzv. ho nebudete příliš „škrtit“, nebude zanášení spalinových cest a kotle výrazné. Jeho obliba u našich zákazníků každoročně stoupá.

Celkové shrnutí mosteckého uhlí: je levnější než uhlí bílinské, má vyšší výhřevnost, ale zanáší víc kotel = budete s ním mít více práce. Oproti tomu je bílinské uhlí dražší, se stálou kvalitou, nižší výhřevností, ale nižším nárokem na údržbu kotle a spalinových cest. Váháte, které si vybrat? Tak si k nám přijeďte pro vozík na zkoušku! Tak nejlépe zjistíte, které uhlí Vám vyhovuje nejvíce.

Topíte Bílinskou kostkou a chcete ušetřit? Zamyslete se nad následujícím. Frakce nebo také zrnitost bílinské kostky se pohybuje v rozmezí 40-100 mm. To je také většinou důvod, proč s ní topíte – její velikost. Nicméně je velmi pravděpodobné, že rošt ve Vašem kotli nebude mít větší mezery než 20mm.

To znamená, že byste ve Vašem kotli mohli topit i „menším“ uhlím – například bílinským ořechem 1, který nabízíme ve frakci 20-40 mm. V současné době je bílinský ořech 1 zhruba o 14Kč/q levnější. Můžete dokonce zvolit čím dál více oblíbený mostecký ořech 1, který je dokonce zhruba o 60Kč/q levnější než bílinská kostka. Tak co, vyzkoušíte to? 🙂

Voda a uhlí. Možná se Vám to nebude zdát, ale voda není nepřítelem uhlí. Je jeho přirozenou součástí, a to v podstatném měřítku. Například obsah vody v původním stavu bílinského uhlí je do 34% (při úpravě praním). Díky mokré úpravě uhlí se zvyšuje jeho výhřevnost – odstraní se tím popel, který výhřevnost snižuje.

Uhlí bez vody se Vám rozpadne na prach.

Mezi lidmi se v kombinaci s vodou často mluví o samovznícení uhlí. Samovznícení ovšem nezpůsobí samotná přítomnost vody, ale souběh několika faktorů – tomuto tématu se budeme věnovat v samostatné kapitole. Další mylnou představou je velká nasákavost uhlí. Uhlí není houba. 🙂 Jeho přirozená nasákavost je 2-3% při delším vystavení značenému množství vody. Pokud uhlí krátce zmokne, nemusíte mít obavy, že si kupujete drahý kubík vody.

A jak to děláme my?

Z dolů kupujeme uhlí, které nám přijede na zaplachtovaných vozech (po dráze či po silnici) a ihned po složení jej přikryjeme kvalitní plachtou. Uhlí tedy celou dobu (už i při dopravě k nám) skladujeme v suchu, kde dochází k přirozenému odparu vody. Tím pro Vás zajišťujeme nejvyšší kvalitu uhlí.

Nejčastější způsob skladování uhlí je ve sklepě rodinného nebo bytového domu. Jedná se o nejpohodlnější způsob skladování uhlí. Je třeba dodržet pár základních pravidel.

1. Různé druhy paliv skladujte odděleně – například uhlí nemiste se dřevem, hnědé uhlí s černým uhlím nebo briketami, ani různě velké frakce uhlí nemiste mezi sebou.
2. Prostor musí být větraný – jak samotná místnost kde se uhlí skladuje, tak nechte nad hromadou s uhlím dostatečný prostor. Neskladujte tedy uhlí až ke stropu. Pro správnou cirkulaci vzduchu je prostor nad hromadou důležitý.
3. Pozor na vzlínající vlhkost – samotné vlhké uhlí není až takový problém, pokud se nemísí různé frakce a není v něm mnoho prachu (mluvíme o zásobě pro běžný rodinný dům). Dejte však pozor na to, aby v průběhu zimy nedocházelo k výraznému vzlínání vlhkosti, či dokonce zatékání vody do sklepa. Pak by v kombinaci se zvyšující se koncentrací prachu mohl nastat problém.
4. Podloží – nejvhodnější je zpevněná nehořlavá plocha. Například beton nebo dlažba.
   Skladování uhlí venku:
5. Uhlí mějte vždy přikryté plachtou nebo pod přístřeškem, aby na něj nepršelo, nesněžilo a nesvítilo na něj slunce.
6. Podloží musí být pevné, urovnané a zbavené nečistot a rostlin. Na podloží se nesmí držet voda. Vhodným povrchem je betonová plocha, nebo i udusaná hlína. Podkladem ovšem nesmí být cihlová drť, jíl, železitá škvára nebo jiné povrchy, které urychlují proces hoření.

Kačírek nebo štěrk do betonu? Obecně kamenivo zlepšuje pevnost betonu a snižuje množství použitého cementu. Cement musí obalit veškerou plochu všech příměsí. Základní příměsí betonu je písek frakce 0/4mm, tzv. betoňák.

Čím jsou zrna menší, tím ve svém součtu mají větší plochu, kterou musí cement obalit. Z toho tedy plyne, pokud do betonu přidáte jakékoliv kamenivo o frakci větší než 4mm zlepšíte pevnost betonu. Cement pak musí obalit menší plochu, než kdyby jedinou příměsí byl písek.

Otázkou je, zda použít kačírek nebo štěrk?

Kačírek jsou oblázky a štěrk má ostré hrany. Z pohledu pevnosti jsou ostré hrany lepší. Dalo by se říci, že kačírek do betonu nepatří. Některé betonárky je rádi používají ne proto, že je lepší, ale proto, že jim oblé hrany nepoškozují čerpací technologie na pumpování betonu. My doporučujeme použít kamenivo o frakci 4/8mm + přidejte kamenivo o frakci 8/16mm to prostě do betonu patří. U nás jej nakoupíte i levněji než kačírek.

Proč je písek vlhký? Písek v naší lokalitě se těží zpravidla v pískovnách, které jsou umístěny v pradávných meandrech řeky Labe. Proto se našemu písku také někdy říká Labák.

Ve vytěžených pískovnách se rádi koupeme a užíváme si tam čisté vody. Při odkrytí vrstvy hlíny a obnažení pískové žíly začíná těžba. Voda na sebe nenechá dlouho čekat a většina písku se tak těží právě z vody. Písek se pak nadále třídí na různé frakce a oddělují se kamínky, tzv. kačírek.

Celé třídění se děje mokrou cestou a i kačírek se zbavuje písku tzv. praním. Písek nakládaný v pískovně je tedy mokrý. Kolikrát lze vidět, jak ze sklápěčky na pískovně ještě teče voda.

Před položením zámkové dlažby je potřeba dobře zvážit budoucí zatížení. Tedy jestli po dlažbě chci jenom chodit nebo po ní jezdit autem. Obvykle chceme po dlažbě jezdit osobním autem a občas nějakým malým náklaďáčkem typu Avia.

Prodejci dlažby s Vámi budou řešit tloušťku dlažby, zpravidla 6cm pochozí a 8 a více cm pojezdová. Co je ovšem potřeba nepodcenit je právě podklad. I pojezdová dlažba se může časem propadnou, pokud podceníme kvalitu podkladu.

Jak tedy na to?

Pokud chci po dlažbě pouze chodit doporučujeme spodní vrstvu alespoň 15cm štěrku frakce 16/32mm a následně kladečskou vrstvu jemné frakce 2/5mm o síle 3cm. Ovšem pokud po dlažbě chci jezdit autem, je potřeba spodní vrstvu založit z frakce 32/64mm (tzv. makadam) a to o síle minimálně 15cm, dále pak pokračovat vrstvou štěrku frakce 16/32mm, opět 15cm a nakonec poslední kladečskou vrstvou 2/5mm o síle 3cm.

Pozor, nezapomeňte každou vrstvu kvalitně zhutnit vibrační deskou nebo vibračním válcem. Hutnění je pro dosažení pevnosti zásadní! Poznámka: Někteří zákazníci rádi kladou dlažbu do frakce 0/4, tzv. lomového prachu. Tento materiál pod dlažbu nedoporučujeme.

Mulčovací kůra. Víte, kde ji správně použít a jaké má výhody a nevýhody? Mulčovací kůra se nejčastěji používá k estetickému rozdělení travnatých ploch od záhonů. To ovšem není zdaleka všechno. Nejen, že při použití v záhonech vypadá přirozeně, ale také díky obsahu taninů zabraňuje prorůstání plevele. Ten se v malé míře tvoří pouze na vrchní vrstvě, kde lze snadno vytrhnout.

Nespornou výhodou je zadržování vlhkosti v půdě a bránění jejímu odpařování, což má pozitivní vliv na většinu rostlin. Naopak v zimě funguje jako izolační vrstva a brání nadměrnému promrzávání půdy. Mulčovací kůra je zároveň přírodním hnojivem a přirozeným zdrojem živin pro rostliny. Ovšem pozor – mulčovací kůra okyseluje okolní půdu, proto se v ní nebude příliš dařit vápnomilným rostlinám. Výčet výhod můžeme zakončit mechanickým zamezením přístupu ke kořenům rostlin při napadení škůdci a také brání prorůstání hub ke kořenům rostlin.

A jaké má nevýhody? Jak jsme již zmínili – její aplikace okyseluje půdu a nemusí tak vyhovovat všem rostlinám. Jelikož se jedná o organický materiál, stále se rozkládá a tím pádem postupně ubývá. Je třeba mulčovací kůru pravidelně systematicky doplňovat. A nezanedbatelným faktorem je také to, že v ní hledají potravu některé druhy ptáků a kůru vesele rozhrabují na všechny strany. 🙂

Koupím si kámen, který chci usadit do zahrady nebo před dům jako solitérní menhir. Jak jej usadit? Takový kámen může vážit od několika kg až po několik tun. Je tedy důležité zajistit jeho stabilitu, aby nikoho nezranil případným pádem.

Obvykle platí pravidlo 1/3 výšky zasadit do země a 2/3 nechat koukat. Jak to ale udělat, pokud chci nechat celý kámen nad zemí? Lze pro něj připravit betonový základ do kterého zabetonuji betonářskou ocel a do kamene vyvrtám díru a menhir (solitér) na tento připravený trn nasadím. Podle velikosti usazení provedu buď ručně nebo za použití jeřábu. Stejně tak průměr trnu a velikost betonového základu je potřeba volit s ohledem na velikost kamene.

Malé kameny lze usadit na betonářskou ocel o průměru 12mm (ty co usadím ručně). Větší pak na průměr betonářské oceli 16mm (ty co usadím ručně za použití více lidí nebo kladky). Velké kameny je pak potřeba usazovat na ocel o průměru 32mm. Rozměr betonového základu je potřeba opět volit jako 1/3 výsledné výšky včetně kamene. Ocelový trn musí být v základu usazen až na dno. V kameni by pak trn měl být hluboko opět dle velikosti kamene. Malý kámen alespoň do hloubky 15cm, větší 30cm a velký minimálně 50cm.

Složité realizace pak doporučujeme konzultovat s autorizovaným statikem. Pokud ovšem nechcete nic betonovat a chcete si zahradu zkrášlit menhirem, máme pro Vás jednoduché řešení v podobě kamenů s připravenou betonovou patkou. Tento kámen si u nás vyberete, odvezete osobním automobilem nebo na přívěsném vozíku a doma si jednoduše betonovou patku zahrábnete pod zem… a je hotovo 🙂